Matka porodila trojčata. Lékař při pohledu na jejich tváře ztuhl a prohlásil, že pravděpodobnost takového případu je jedna ku 200 milionům.

Zjistit, že čekáte miminko, je nesmírně výjimečný okamžik – ale představte si, že se dozvíte, že nosíte pod srdcem hned tři děti.

Becky-Jo Allenová z Gateacre v Liverpoolu už byla maminkou krásné tříleté dcery Indiany, když ji začaly trápit silné ranní nevolnosti a neobvykle prudké bolesti hlavy. Protože toto druhé těhotenství probíhalo úplně jinak než to první, začala mít obavy a rozhodla se podstoupit ultrazvukové vyšetření už v devátém týdnu.

Lékaři naštěstí nezjistili žádné komplikace, ale měli pro ni ohromující novinu.

Becky-Jo nečekala jen jedno dítě ani dvojčata; čekala trojčata.

„Nemohla jsem tomu uvěřit,“ vzpomínala. „Ani mě nenapadlo, že bych mohla čekat dvojčata, natož trojčata – a v rodině jsme s nimi neměli žádnou zkušenost.“

Po 31 týdnech těhotenství začal porod a Becky-Jo přivedla na svět tři chlapce: Rocca, Romana a Rohana. Protože se narodili předčasně a vážili jen zhruba 1,5 až 1,6 kilogramu, byli okamžitě převezeni na jednotku intenzivní péče pro novorozence.

Lékaři drobná miminka tři týdny pečlivě sledovali, dokud nebyla dostatečně silná na to, aby mohla jít domů.

Když byli chlapci na jednotce intenzivní péče, Becky-Jo si jejich tváře kvůli všem těm hadičkám a drátům, které je obklopovaly, nemohla pořádně prohlédnout. Jakmile si však konečně mohla děti odvézt domů, naskytla se jí příležitost prohlédnout si je zblízka – a všimla si na jejich tvářích něčeho mimořádného.

Když se Becky-Jo podívala pozorněji, okamžitě si všimla…

Když se Becky-Jo podívala pozorněji, okamžitě si všimla něčeho, co si jen stěží dokázala vysvětlit.

Ti tři chlapci vypadali téměř úplně stejně.

Zpočátku si myslela, že je to prostě tím, že jsou to bratři narození ve stejnou dobu. Jak však týdny plynuly, cizí lidé, členové rodiny a dokonce i jiné matky neustále opakovali stejnou otázku:

„Jak je od sebe rozeznáváte?“

Kamkoli Becky-Jo vzala Rocca, Romana a Rohana, lidé se zastavovali, aby se na ně podívali. Jejich oči, nosy, úsměvy i drobné rysy tváře působily téměř naprosto shodně.

Situaci ještě více komplikovalo to, že Becky-Jo bylo původně řečeno, že chlapci nejsou jednovaječná trojčata.

Přesto nemohla ignorovat to, co viděla na vlastní oči.

Odhodlaná konečně zjistit pravdu se Becky-Jo rozhodla nechat chlapce podrobit testu DNA. Byly odebrány vzorky a odeslány do laboratoře; poté začalo nervy drásající čekání na výsledky.

Když odpověď konečně dorazila, Becky-Jo jen stěží věřila tomu, co čte.

Rocco, Roman a Rohan byli geneticky totožní.

Všichni tři chlapci se vyvinuli ze stejného oplodněného vajíčka, což činilo jejich narození mimořádně vzácným. Pravděpodobnost přirozeného početí takových jednovaječných trojčat se údajně pohybuje kolem jedné ku dvěma stům milionů.

Najednou dávaly všechny ty zvědavé pohledy a neustálé otázky smysl.

I sama Becky-Jo přiznala, že v době, kdy byli ještě miminka, bylo těžké je od sebe rozeznat. Postupem času se však naučila vnímat jemné rozdíly, kterých si zřejmě mohla všimnout jen matka. Každý z chlapců měl drobné odlišné rysy, a jak se vyvíjely jejich osobnosti, rozdíly mezi nimi byly stále patrnější.

Jeden byl společenštější, druhý tišší, zatímco třetí se zdál být někde uprostřed mezi svými bratry.

To, co začalo jako těhotenství plné obav – provázené nevolnostmi, bolestmi hlavy, předčasným porodem a týdny na jednotce intenzivní péče – se proměnilo v něco, co si Becky-Jo nikdy nedokázala představit.

K lékaři přitom původně šla s obavou, že by něco nemuselo být v pořádku. Místo toho zjistila, že přivedla na svět tři mimořádně vzácné chlapečky, jejichž pozoruhodný příběh měl přitáhnout pozornost daleko za hranicemi jejich rodného města.

Pro Becky-Jo však nikdy nebyli „jedním z 200 milionů“.

Byli to prostě Rocco, Roman a Rohan – tři osobití chlapečci, kteří shodou okolností vypadali téměř úplně stejně.